Básnička

25. srpna 2008 v 7:41 | Marika |  For Ana
Už nechci být tou loutkou na šňůrce,
tou odhozenou hračkou v komůrce.
Proniká sem chlad, proniká sem zima,
ta jiskra ve mně uhasíná.

Co se to proboha děje?
Topím se ve smutku.
Je tu plno beznaděje
a já bloudím ve zmatku.
V těch vteřinách prázdnoty,
cítím tu nezkrotnou vinu.
Hledám jen malé zlomky jistoty,
ale ztrácím všechnu sílu.

Ten skvělý život už je jen snem,
který probíhá mým každým dnem.
Jiskra zhasne, hvězda spadne,
zapomenout není snadné.

Slzy po tváři často stékají,
dychtivé vzpomínky do srdce bodají.
A já jen čekám na to,
kdy myšlenky nejkrutější,
v mém srdci se utiší.

Snažím se sama sebe poznávat,
jak bych si měla pomáhat.
Zůstávám, ale mnohem častěji utíkám.
Chtěla bych chápat, chtěla bych odpouštět,
jenže nikdo nechápe tenhle můj svět.
Přesto všechno jsi ta, co zde zůstane,
a já už nechci být jen naivka,
která si nalhává že tě nezklame.
Nechci být ta neštěstím naplněná kolíbka.
Ty mi každou špatnost promíjíš
a moc dobře to víš.
Jenže nechci být jen tvou touhou,
v sázce tou největší prohrou.
Ale i tak tě miluji
a za všechno moc děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.